Správným směrem

by - května 23, 2017


Za posledních pár měsíců se v mém životě udála jedna velká změna. Vlastně se jich událo více, ale jedna byla opravdu zlomová. Jako malých prcků se nás ptali, čím bychom chtěli být. Klasicky každá malá holčička princeznou, nebo veterinářkou. Tím jsme si každá prošla, a ne že ne. Kolem mých sedmi let se fantazie poněkud rozrostla a každý měsíc znamenal novou ideu o mém životě. Už to byly velmi propracované plány, jako stavba psího hotelu, kde jsem v hlavě měla načrtnuté každé patro, každý pokoj a obrovskou zahradu. Během delší jízdy autem jsem byla ponořena do hlubokých myšlenek, kde budou pejsci spát a jak budou jejich kóje vypadat.
Dlouhou etapu mých dětských let zastoupily detektivní knihy. Měsíc co měsíc jsem hltala děsivé story o vraždách, což mě možná trochu poznamenalo, ale to hlavní bylo, že jsem se mocí mermo chtěla stát součástí detektivních kanceláří a kriminalistických oddělení. Jedna z možností byla i antropologie. Teď se tomu musím zasmát, protože nedokážu pitvat ani včelu o laboratorní hodiny, natož abych se hrabala v lidských mtrvolkách. Dle mého názoru se ani nehodí práce detektiva pro někoho, pro koho je důležitější rodina než práce. Vlastně ohrožujete svůj život, zároveň ale i život svých dětí.  Z toho tedy také spadlo.  

Střední škola také znamenala, že už se blížím k rozhodnutí, co sakra budu v životě dělat. Proto jsem si vybrala gymnázium. Získala jsem ještě čas, ačkoliv jsem se už v prvním ročníku rozhodla, že se stanu forenzním analytikem. Byla to pro mě jakási speciální možnost, jak být na kriminalistickém oddělení a zároveň v bezpečí. Šprtala jsem se biologii a chemii, výslovně jsem si zakázala maturovat z čehokoliv humanitního, protože ze mě prostě forenzní analytik musí být. Tento obor se vyučuje na VŠCHT, kde jsem si zjistila vše potřebné a stahovala různé pdf knihy. Tento rok jsem ale při výběru seminářů docela zapřemýšlela a došlo mi, že mě chemie docela dost drtí a jestli bych vlastně tento obor zvládla. Začala jsem projíždět nabídku vysokých škol a oborů.



Vždy jsem si myslela, že jsem ten přírodovědný typ, zvířátka a příroda. Od ledna jsem o tom dost pochybovala a test "Jste humanitní nebo přírodovědný typ" mi akorát dal za pravdu, že já žádný přírodovědný typ nejsem. Od malička jsem ukecaná a společenská Žanina, nemůžu pracovat někde, kde budu říkat jen odborné termíny a vlastně pracovat osamocená v laboratoři. Na to nemám buňky. Při hledání oborů humanitních studií mě zaujal marketing. A v tu chvíli mi došlo, že se to zdá být pro mou osobnost dost ideální, upovídaná jsem na to dost, nápadů mám taky dost, v internetové sféře se taky pohybuji a sociálními sítěmi bohužel trochu žiju.
Ze dne na den tak skončila moje dosavadní představa o maturitě z chemie a biologie. Pobavila jsem tím celkem dost spolužáků, kteří věděli, z čeho jsem původně chtěla maturovat a nevěděli co se stalo, že jsem z forenzní analytiky přeskočila k marketingu. Možná si říkáte.. co na tom ? No, kdybych se rozmyslela o měsíc později, mám smůlu. Hned na to se totiž volili semináře do třetího ročníku a já bych si spokojeně volila chemii a biologii a ve čvrťáku bych se taky mohla spokojeně zabít. Někdy se člověk prostě musí zastavit a uvědomit si, jakým směrem se vydal a zda nezabloudí.


Čím by jste chtěli být ?

You May Also Like

2 komentářů

  1. Já jsem odmalička chtěla dělat v umění, mamka mě od toho hodně odrazovala, že se neuživím atd. Od druhýho stupně zš jsem tedy začala směřovat k právům, která mě vždy dost zajímaly - četla jsem hodně knih, zjišťovala si všechno okolo mého vysněného oboru rodinné právo, ale pořád tu byla ta touha po uměleckých oborech... No a přesně jako ty, přišel nedávno zlom a já si na semináře zvolila dějiny umění místo zsv a spokojeně směřuju k UMPRUM :D
    Nikol Polma

    OdpovědětVymazat
  2. Ja som ako malá chcela byt opernou spevackou5. 😃 Ku koncu základnej skoky som chcela byť psychologičkou. To mi vydržalo celkom dlho. Potom som uvažovala nad novinárčinou a slovenským jazykom a literatúrou . Vždy som tvrdila, že popri normálnej práci budem písať. Teraz sa naplno venujem písaniu a zisťujem, že to je to pravé orechové. 😊

    OdpovědětVymazat